obnovená jednota
(podle knížky Jindřicha Schillera: Vypravujeme si o obnovené Jednotě)
Máme 15. červen 1722. Při blátivé silnici, vedoucí z Löbau do Žitavy v Horní Lužici, stojí hlouček lidí. Les patří k velkostatku v Berthelsdorfu. Nejvýznamnější osobou ve shromáždění je hraběcí správce, pan Johann Georg Heitz, zbožný a přitom hospodářsky zdatný pán, jejž majitel velkostatku, mladý hrabě z Zinzendorfu poznal v Oberbirgu v kraji franckém, kde spravoval statky jeho tety, paní hraběnky von Polheim... Uprchlické rodiny s malými dětmi, Moravany, sem přivedl tesař Christian David a jeden zhořelecký měšťan... Dne 17. června byly pak označeny stromy, určené ke skácení a ke stavbě, a s kácením bylo hned započato. Pan správce Heitz poslal z Berthelsdorfu několik dělníků, aby pomáhali při dopravě dřeva na staveniště. Vykládal už dříve, jak by bylo radno stavět nové městečko hned hezky čtvercovitě a že by ta nákladná studně měla být uprostřed náměstí, atd. Zkrátka pan Heitz viděl v duchu již hotové městečko, vyrůstající utěšeně pod ochranou Páně („unter des Herren Hut“)... Moravané: Christian David, Augustin Neisser a Jakub Neisser se pustili do práce s pravou odvahou víry... V říjnu se mohli lidé již nestěhovati do nového domu, který byl pak začátkem listopadu slavnostně vysvěcen, při čemž pan Heitz a Christian David nadšeně mluvili o slávě města Božího... Panu správci Heitzovi tane však na mysli nejen hezounké a dobře prosperující městečko; on myslí na město Boží, které by svítilo daleko do okolí! Tuto myšlenku vyjádřil pak i farář Schäfer ze Zhořelce, když při uvádění faráře Rotheho do berthelsdorfského úřadu dne 22. srpna 1722 prohlásil přímo prorocky: „Na těchto pahrbcích si Pán Bůh rozsvítí světlo, které bude svítiti celé zemi; o tom jsem svou živou vírou přesvědčen.“
Jednota bratrská byla českými a moravskými exulanty obnovena v roce 1722 v Herrnhutu – Ochranově – nedaleko Žitavy, odkud se rozšířila do celého světa pod názvem Unitas fratrum, Moravian church. Do Čech se opět vrátila po roce 1860.
Počátky jejího návratu na turnovsko jsou spjaty s charismatickou osobností bratra Václava Vančury. Ten se v roce 1895 přestěhoval z Dubé do Mladé Boleslavi, aby zde začal rozsáhlou misijní a pastýřskou činnost. Šíře jeho práce sahala od České Lípy a Litoměřic až po Novou Paku a Velké Hamry – a také Turnov. Tak došlo k tomu, že v neděli, 5. prosince 1897, byla tehdy ještě do sboru boleslavského přijímána první rodina z turnovska - mlynář Frydrych s rodinou z Daliměřic. Od té doby býval u nich Vaclav Vančura častým hostem a brzy se shromáždil kruh čtenářů Písma i zájemců o bratrskou historii. Protože se společenství rozrůstalo, byl v roce 1900 ustaven sbor a otevřena vlastní modlitebna v Královské ulici.
V roce 1906 byl povolán za kazatele Gedeon Vilém Hartwig a práce se rozšířila také do blízkého Rovenska pod Troskami. Bratr Hartwig bydlel v domě č.p. 17 na Mariánském náměstí, kde také byla od roku 1907 modlitebna. V roce 1913 za pomoci německých bratří koupil sbor dům v Kozákovské ulici, kde byla také slavnostně otevřena modlitebna. V roce 1914 se správy sboru ujal misionář František Chleboun, který se vrátil z misie v Jižní Africe. Ten také začal od roku 1916 konat misijní dílo na železnobrodsku a pravidelné bohoslužby od roku 1918. Oživení turnovského sboru přineslo přestupové hnutí v roce 1921. Tehdy vznikly stanice v Doubravici a Svijanském Újezdě. Protože bratr Chleboun byl opět povolán na misii, stal se od roku 1923 kazatelem v Turnově Ladislav Šklíba. Po odchodu bratra Šklíby do Potštejna se stal kazatelem Pavel Glos. Bratr Glos, kterého starší turnovští dobře pamatují, zde sloužil celých 45 let. V roce 1975 nastupuje do sboru správce Jiří Polma, který v roce 1996 přešel do Železného Brodu . Od roku 1997 byl ke správě sboru povolán O.Halama.