Pro mnohé z nás, pamětníky, je připomínkou velké Boží milosti a pomoci. Když jsem přišel v létě 1997 jako kazatel Jednoty bratrské do Turnova, zjistil jsem, že nedaleko centra města stojí velmi zdevastovaný původní bratrský sbor. Přiznám se, že jsem o něm nevěděl (mohl jsem vědět, protože v našem časopise Jednota Bratrská v č. 1. z roku 1967 je jeho fotografie s popiskem Starý bratrský Sbor v Turnově, ale byl jsem velmi mlád). Od té chvíle jsem pomýšlel na to, že ten starý památný sbor by neměl takto zůstat. Na jaře roku 1998 se naplno projevilo v církvi Jednotě bratrské dlouholeté napětí a neocharismatická většina převzala moc. Začalo propouštění původních kazatelů a vylučování členů, které vyvrcholilo na podzim roku 1999 zrušením původních sborů, o kterém rozhodl „synod“ JB, tedy „liberecká“ většina. To už jsme se jako přidružený sbor Jednoty bratrské v Železném Brodě shromažďovali k bohoslužbám a setkáním mládeže v klubovně turnovského Fokusu. Tehdy zrušené sbory i některé další požádaly Synod Českobratrské církve evangelické o pomoc a Synod ČCE rozhodl o ustavení Ochranovského seniorátu, jako 14. seniorátu celé církve. Od 1. ledna 2000 jsme tedy spolu s dalšími osmi sbory měli opět své právní ukotvení, jako Ochranovský sbor při Českobratrské církvi evangelické. A tehdy jsme se začali rozhlížet po možnosti mít své sborové sídlo. Starý bratrský sbor se nabízel, ale pouhý odhad finančních prostředků na rekonstrukci byl pro nás limitující. Bylo tu jádro věrných z původního sboru, ale nebylo nás mnoho. Rozhodující impuls přišel z našeho partnerského sboru v Königsfeldu. Tam tehdy sloužil dlouholetý přítel české Jednoty a také osobní přítel mnoha bratří a sester, bratr Albert Schönleber. Jistě také jeho přičiněním nám partnerský sbor poskytl velkorysý dar ve výši 1.074.000,- Kč. Později jsme získali dotaci z Česko-německého fondu budoucnosti ve výši 600.000,- Kč, dar Evangelické církve v Německu ve výši 130.000,- Kč a sbor a Seniorát shromáždil neuvěřitelných 800.000,- Kč. Na konci roku 1999 a na počátku roku 2000 jsme začali na Městském úřadě jednat o možnosti získat tento dům. Naše představa byla, že k tak bohulibému účelu bychom ho mohli dostat do dlouhodobého pronájmu nebo zakoupit za symbolickou cenu. Ale bylo už 10 let po změně režimu a vše určovaly peníze. Město dům nabídlo k prodeji a naším úkolem bylo přesvědčit zastupitele, že my bychom měli být tím nejvhodnějším kandidátem (kopie dopisu zaslaného zastupitelům je na titulní straně). To se nakonec povedlo. Zastupitelstvo rozhodlo o prodeji za 1.400.000,- Kč našemu sboru. Podepsali jsme smlouvu a v červnu 2000 nám byl dům předán. Tehdy začaly první vyklízecí a přípravné práce.
Stavební firma ještě dokončila „destrukci“ snesením střechy, krovů a vnitřních trámů (druhé foto).
Z celé rekonstrukce malá statistika:
Proběhlo celkem 34 dobrovolných brigád, kterých se účastnilo celkem 35 členů a přátel sboru. Dva bratři byli z Německa a jeden z Ukrajiny. Vyvezlo se 15 velkých kontejnerů – počítáme-li 9 m3 , pak je to 135 m3 materiálu.
vyúčtování:
Kupní cena : 1.400.000,– Kč
Firma Stavko: 3.006.480,– Kč
Ostatní náklady: 239.990,– Kč,
Celkem : 4.646.470,– Kč
Nelze skončit jinak nežli zvoláním „Soli Deo gloria“ – samému Bohu sláva.
Ondřej Halama 2021
Bratří o svůj dům a duchovní domov přišli v roce 1620. Z historických zápisů se dovídáme mnohé o jeho dalším osudu. Dům bratrský „kdež na Kopidlně slove“ koupil roku 1628 Václav Bouda. Roku 1654 přechází do vlastnictví Jana Boudy a roku 1682 je vlastníkem Jan Vilém Bouda. V roce 1698 přechází dům do vlastnictví rodiny Grossů, když dostává zápisem řezník Samuel Gross, dům, slove „sbor“ od Anny, manželky své, prve Boudové. Dům zůstává v jejich vlastnictví téměř jedno století. Až roku 1761 koupil grunt Grossovský „na Kopidlně“ i s pozemky Servatius Kobus. V roce 1771 se dostáváme k další významné kapitole dějin „sboru“. Toho roku koupil dům „na sboře“ stojící s pozemky od Servacia Kobusa Antonín Marek. A 5. září 1785 se zde narodil Antonín Marek, známý český buditel. Byl starším současníkem Josefa Jugmanna, podílel se na jeho významném česko-německém slovníku a Jungmann jej vysoce cenil. Jeho nejvýznamnější dílo je „Logika čili umnice“, kterým se zasloužil o české filosofické názvosloví. I když v Turnově pobýval jen v dětství – převážnou část života strávil v Libuni a zesnul v Praze – jeho jméno vedle knihovny a ulice nese také náš sborový dům. Dům Na Sboře, dům Antonína Marka. Z tohoto svého rodiště si také vytvořil svůj literární pseudonym, Boleslav Izborský. Po rodině Markových koupil v roce 1829 dům Na Sboře Josef Beran a roku 1831 pak František Ševčík. Roku 1845 kupují dům č. 80 Anna a Antonín Pazeltovi. Pro historii domu je důležitý rok 1863. Tehdy vypukl požár, který „též strávil stavení č.p. 80 tak nazvaný „Zbor“ a při něm, se nacházející stodolu. Majetníkem byl p. Antonín Pazelt. Tato skutečnost vypovídá o tom, že současný vzhled domu, který jistě nese renesanční rysy, pochází až z dob rekonstrukce, která následovala po požáru.
O historii bratří v Turnově se můžete v kostce dočíst na našich webových stránkách. Zde se dovíme také něco málo z historie našeho sborového domu. Víme, že po různých peripetiích to bylo již třetí místo v Turnově, kde bratří působili. „Nový sbor, již třetí, byl v sousedství dvora panského, za branou Svěráckou na gruntech skalských, v domě, kde říkalo se na Kopidlně“. Víme také, že to bylo okolo roku 1580, Kdy se konaly mezi „bratřími“ sbírky. Jsou dochována některá jména, která s úctou vzpomeňme: „Salomena Šlechtová 50 k., Barbora Leybnicová 85 k., Zachariáš Lazebník 10 k.“, (1 kopa byla 60 grošů). „Od vrchnosti snad sboru darovány byly pozemky náležité někdy panskému domu rýnovskému, ležící u farářství mezi cestou k Dolánkám a polní cestou nad lesem.“ Alespoň tolik k domu, kde pobývali bratři kdysi a kde smíme dnes pobývat i my. Bratrskému sídlu byl konec v roce 1620 a ten konec byl poměrně dramatický. „O vánocích r. 1620 Václav Šiška s vojáky musel s tím nejvyšším, když mu dva ručnice k boku a šavli přičinili, nejprve k Kubovi jíti a odtud na zbor přišli, tu . . jest on Václav sám pod píckou ňákou sekeru našel a ní dvéře u světnice otvíral . . dveře jiným otevřel, kteříž se spolu všickni hnali a činili podle své libosti.“ (citace podle J. V. Šimáka: Příběhy města Turnova nad Jizerou)
Dům jsme zakoupili v roce 2000 od města Turnov za 1.400.000,- Kč. V červenci 1967 byl dům převeden z Městského národního výboru na Technické středisko bytového hospodářství Turnov. Zůstatková cena domu činila 7.421,53 Kčs a přilehlých pozemků 3.118,50 Kč. Byl veden jako rodinný dům a dle příslušné směrnice byl neprodejný, protože byl zahrnut v demoličním plánu. (stav domu v šedesátých letech je patrný na titulní fotografii. Dům byl do roku 2000 využíván pro ubytování sociálně slabších jednotlivců i rodin, kterým bylo městem přiděleno nové, jistě vhodnější bydlení.
V roce 2018 – 21.10 uplynulo přesně 17 let co jsme slavnostně otvírali rekonstruovaný sbor Českých bratří v Turnově. Tuto událost si každoročně připomínáme při říjnovém sborovém dni. V letošním roce si připomínáme také 100. výročí Českobratrské církve – dnes naší mateřské církve. O vzniku unionované českobratrské církve toho bylo řečeno a napsáno mnoho a jistě ještě bude. Nemnozí však vědí, že čeští evangelíci pobývají také za hranicemi naší republiky. Jedno z míst je Ukrajina. České evangelické osady v oblasti Volyně vznikly v roce 1905 na prusko-ukrajinském pomezí. Vesnice založili v místě, kdy byla jenom step. Česká komunita se dodnes udržela ve vesnicích Bohemka a Veselynivka.
Podle korespondence bratra Lukáše Pražského víme, že Bratři působili v Turnově už na sklonku 15.století. Nejspíše v roce 1500 zde se svolením Adama z Cimburka založili sbor i bratrskou školu. Bylo to na místě, kde stával starý pivovar. Ze známých osobností se v Turnově vystřídali Jan Roh, Beneš Bavoryňský, Jan Augusta a Jiří Izrael. Turnovský sbor patřil v Čechách k těm větším. V samém Turnově tvořili Bratři asi 1/5 obyvatelstva a byli zastoupení v úřadech i městské radě. Z okolí Turnova je zaznamenán počet členů Jednoty značně nižší. Byly to jen jednotlivé rodiny ve Všeni, ve mlýnech žehrovském a podolském a v Daliměřicích.
Po půlstoletí existence však na sbor v Turnově, stejně jako na ostatní sbory Jednoty, dolehlo pronásledování. Po roce 1557 v důsledku šmalkaldské války byly mnohé sbory uzavřeny a Bratři byli nuceni odejít. Ti, kteří neodešli, se pak scházeli potají. Tak tomu bylo v roce 1548 i v Turnově, kdy sbor čítal na 200 členů. Tehdy jich většina pod vedení Bratra Jiřího Izraele odešla do exilu, do polského Lešna.
Domácí situace se však zanedlouho změnila a v roce 1567 mohl být sbor v Turnově opět otevřen. Nejprve se Bratři scházeli v domě pod ochranou Karla z Vartemberka, člena Jednoty a majitele poloviny Turnova, později, v roce 1576 jim Karel propůjčil klášterní chrám Navštívení Panny Marie, kde se mohli Bratři od roku 1580 svobodně setkávat. Později pak získali příbytek “v sousedství panského dvora za Svěráckou bránou na gruntech skalských, v domě, kde se říkalo Na Kopidlně” – jak praví historik J.V.Šimák o místě, kde sbor sídlí i v současnosti.
Po roce 1620, v době protireformace, tak jako na mnoha místech, zaniká i sbor v Turnově a podle tradice se Bratři potají scházeli v blízkosti Turnova v bludišti Chlévišti a ve skalách na Kalichu.
Jednota bratrská byla českými a moravskými exulanty obnovena v roce 1722 v Herrnhutu – Ochranově – nedaleko Žitavy, odkud se rozšířila do celého světa pod názvem Unitas fratrum, Moravian church. Do Čech se opět vrátila po roce 1860.
Počátky jejího návratu na turnovsko jsou spjaty s charismatickou osobností bratra Václava Vančury. Ten se v roce 1895 přestěhoval z Dubé do Mladé Boleslavi, aby zde začal rozsáhlou misijní a pastýřskou činnost. Šíře jeho práce sahala od České Lípy a Litoměřic až po Novou Paku a Velké Hamry – a také Turnov. Tak došlo k tomu, že v neděli, 5. prosince 1897, byla tehdy ještě do sboru boleslavského přijímána první rodina z turnovska – mlynář Frydrych s rodinou z Daliměřic. Od té doby býval u nich Vaclav Vančura častým hostem a brzy se shromáždil kruh čtenářů Písma i zájemců o bratrskou historii. Protože se společenství rozrůstalo, byl v roce 1900 ustaven sbor a otevřena vlastní modlitebna v Královské ulici.
V roce 1906 byl povolán za kazatele Gedeon Vilém Hartwig a práce se rozšířila také do blízkého Rovenska pod Troskami. Bratr Hartwig bydlel v domě č.p. 17 na Mariánském náměstí, kde také byla od roku 1907 modlitebna. V roce 1913 za pomoci německých bratří koupil sbor dům v Kozákovské ulici, kde byla také slavnostně otevřena modlitebna. V roce 1914 se správy sboru ujal misionář František Chleboun, který se vrátil z misie v Jižní Africe. Ten také začal od roku 1916 konat misijní dílo na železnobrodsku a pravidelné bohoslužby od roku 1918. Oživení turnovského sboru přineslo přestupové hnutí v roce 1921. Tehdy vznikly stanice v Doubravici a Svijanském Újezdě. Protože bratr Chleboun byl opět povolán na misii, stal se od roku 1923 kazatelem v Turnově Ladislav Šklíba. Po odchodu bratra Šklíby do Potštejna se stal kazatelem Pavel Glos. Bratr Glos, kterého starší turnovští dobře pamatují, zde sloužil celých 45 let. V roce 1975 nastupuje do sboru správce Jiří Polma, který v roce 1996 přešel do Železného Brodu . Od roku 1997 byl ke správě sboru povolán O.Halama.
V roce 2000 se turnovský sbor spolu s dalšími Ochranovskými sbory stává součástí největší protestantské církve v Čechách a na Moravě, Českobratrské církve evangelické, která úzce navazuje na teologii i tradice Jednoty bratrské. V témže roce sbor kupuje památný avšak značně zchátralý dům Na Sboře. Ten je v průběhu roku a půl zcela zrekonstruován a 20. října 2001 slavnostně otevřen za účasti mnoha místních i zahraničních hostů. Zde také sbor v současnosti působí.
Příslušníci a příznivci Jednoty se v našem kraji, v oblasti Pojizeří, objevují překvapivě brzy po jejím vzniku. Už v roce 1468 se staly Vinařice u Mladé Boleslavi sídlem bratrského sboru[1]. Odkud se právě sem přeneslo nové bratrské hnutí zůstává nejasné. Pro vznik a rozšíření sborů tak jako na jiných místech sehrála velikou roli politická situace. V roce 1469 se ujímá boleslavského panství Jan Tovačovský z Cimburka náležející k církvi podobojí. On byl tím, kdo se Jednoty ujal a také se ji v mnoha případech zastal. Jeho přízeň a ochranu požívala Jednota po dlouhá léta tím spíše, že jeho druhá žena Johanka z Krajku se stala později sama členkou Jednoty[2]. Tak se Pojizeří až po Turnov stalo pro Jednotu jistým útočištěm.
Brzy se centrum sboru přesouvá z Vinařic do Mladé Boleslavi. Tak je tomu nejpozději s příchodem bratra Lukáše Pražského v roce 1494. Roku 1496 pak Bratři dostávají od Adama Tovačovského z Cimburka a jeho matky Johanky Krajířky pustý minoritský klášter i s klášterním kostelem sv.Bonaventury. Získávají tak důstojné sídlo, kterému dávají název podle biblické hory Karmel. Vzniká tu bratrský dům, hospodářské budovy, hřbitov a později, od roku 1518, proslavená tiskárna[3]. Mladá Boleslav byla až do poloviny 16. století bratrským centrem, byla zvána „bratrským Římem“ a sídlily tu významné bratrské osobnosti. Z Mladé Boleslavi se bratrství šířilo dál, po Mnichovo Hradiště a také Turnov.
Po roce 1468 se majitelem Rohozce a poloviny Turnova stává Jan Tovačovský z Cimburka a od roku 1480 spolu se svou druhou manželkou Johankou z Krajku[4]. To znamenalo příznivé prostředí pro bůsobení Jednoty. První doložená historická zmínka o Jednotě bratrské pochází z pera již zmiňovaného Lukáše Pražského. V roce 1498 píše dopis „Bratřím turnovským o Janu Klenovském“, kde jim podává zprávu o jeho skonu.[5] To znamená, že již na sklonku 15.století byl Turnov sídlem bratrské komunity. Snad od roku 1500 zde Bratři se svolením Adama z Cimburka založili sbor, pohřební zahradu i školu. Prvním místem bratrského působení byla lokalita, kde později stával Svobodův pivovar[6].
Protože v blízké Mladé Boleslavi byla bratrská škola vysoké úrovně, mohla z toho těžit i Jednota v Turnově. Působily tu tak významné osobnosti jako Jan Roh a v letech 1924-28 Jan Augusta[7]. Brzy patřil turnovský sbor k těm větším a rozšiřujícím se. Členové Jednoty měli své zastoupení v městské radě i úřadech města. V polovině 16. století tvořilo sbor asi 200 členů, dospělých i dětí, což znamenalo 1/5 turnovského obyvatelstva[8].
Toto období, pro Jednotu v Turnově nejvýznačnější, bylo ukončeno v důsledku porážky Šmalkaldského spolku evangelických říšských stavů v roce 1547. Císař Karel V. potrestal především konfiskacemi majetků i české stavy, které se postavily na podporu evangelíků. Silně byl postižen právě kraj boleslavský, kde byla bratrská šlechta nejčetnější[9]. Tak přišel také bratrský ochránce Adam z Vartemberka o panství turnovské. Byly zde zakázány bohoslužby i další scházení příslušníků Jednoty a na mnoha místech byli bratří nuceni k přestupu ke katolické církvi.
V Turnově tehdejší správce Jiří Izrael[10] nabádal k vytrvalosti[11], ale přesto museli koncem června 1548 příslušníci Jednoty své domovy opustit. Spolu s bratry z Brandýsa pod ochranou, kterou jim poskytl Arnošt Krajíř a Adam z Vartemberka, se vydali do Polska. Celkem se jednalo asi o 300 osob na 50 vozích[12].
Ne ale všichni přináležející k bratrské obci z Turnova odešli. Od roku 1570 konají se opět bratrské bohoslužby a v roce 1576 byl Jednotě propůjčen Karlem z Vartemberka klášterní chrám navštívení P.Marie[13]. Okolo roku 1580 se konají sbírky a bratří v Turnově získávají již třetí a poslední sborové místo. Turnovský dějepisec J.V.Šimák píše: „Nový sbor, již třetí, byl v sousedství dvora panského, za branou Svěráckou na gruntech skalských, v domě, kde říkalo se na Kopidlně“[14]. Od těch dob až dodnes se zachovalo pojmenování „Na Sboře“ a v těchto místech stojí, jistě přestavěný, dnes obnovený sbor Českých bratří.
O tomto posledním útočišti Jednoty v Turnově jsme neměli dosud mnoho informací. Unikátní nález části archivu boleslavského seniora Matouše Konečného na boleslavském Karmeli z léta 2006[15] však přinesl některé nové a velmi podrobné údaje o životě Jednoty v této lokalitě, které nyní čekají na zpracování a vydání.
Rok 1620 znamenal pro všechny sbory Jednoty v Čechách i na Moravě závěr jejich působení. Jak dramatické bylo převzetí sboru turnovského se dočteme u Šimáka[16]. Mnozí z příslušníků jednoty byli nuceni, často za bolestných okolností, odejít do exilu. Tak skončilo více jak stoleté působení Jednoty v Turnově. Někteří vyznavači se na různých místech tajně scházeli k bohoslužbám a přežili další desetiletí. V okolí Turnova to bylo podle tradice předně v Chlévišti a ve skalách na Kalichu. Sto let, do roku 1722, pak čekala Jednota na své obnovení v Herrnhutu – Ochranově. Ale to už je jiná kapitola dějin.
v Turnově 1.července L.P. 2007
ThMgr. Ondřej Halama
Bidlo Jaroslav: Jednota bratrská v prvním vyhnanství, Praha 1900
Hloušek Miroslav: Biskup turnovský, in: OJKT 3.4/2001, str. 78-81
Hrejsa Ferdinand: Sborové Jednoty bratrské, nákl. vlastním, Praha 1935
MolnárAmedeo: Českobratrská výchova před Komenským, SPN, Praha 1956
Molnár Amedeo: Boleslavští Bratří, KEFB, Praha 1952
Molnár Amedeo: Bratr Lukáš bohoslovec Jednoty, HČSEFB, Praha 1948
Prášek Justin V.: Dějiny města Turnova nad Jizerou, Turnov 1879
Říčan Rudolf: Dějiny Jednoty bratrské, Kalich, Praha 1957
Šimák J.Václav: Příběhy města Turnova nad Jizerou, I., III. Turnov 1904
[1] Molnár A. Boleslavští bratří, str 28
[2] Gindely A.ed: Dekrety Jednoty bratrské, str.88
[3] Molnár A. Boleslavští bratří, str.42
[4] Prášek J.V.: Dějiny města Turnova nad Jizerou, str.26
[5] dopis otištěn in: Molnár A. Bratr Lukáš Bohoslovec Jednoty, str. 114.
[6] Šimák J.V.: Příběhy města Turnova I. str. 188
[7] Molnár A.: Českobratrská výchova před Komenským, str. 29
[8] Hrejsa F.: Sborové Jednoty bratrské, str.55
[9] Říčan R.: Dějiny Jednoty bratrské, str. 181
[10] více o Jiřím Izraeli Miroslav Hloušek: Biskup turnovský, in: OJKT 3.4/2001, str.78-81
[11] Bidlo J.: Jednota bratrská v prvním vyhnanství, str.13
[12] ibidem: str. 29. Pro souvislost s druhým vyhnanství v době pobělohorské je třeba zdůraznit, že přinejmenším někteří z těchto bratří se už v roce 1548 usadili v polském Lešně, kde pozvolna vznikl bratrský sbor. str. 48
[13] Hrejsa F.: Sborové Jednoty bratrské, str.58
[14] Šimák J.V.: Příběhy města Turnova I. str. 193
[15] viz. OJKT 1/2007, str. 73
[16] Šimák J.V.: Příběhy města Turnova III. str.153.154