JAN BLAHOSLAV, BISKUP HRABĚ ZINZENDORF, KRISTIAN DAVID
Narozen z počestných a zbožných rodičů v Přerově moravském 1523. Byl dobře vychován v lásce ke zbožnosti. Jako jinoch pěstoval vědy v Goldberku pod Trotzendorfem. Potom žil ve Vitenberku a později byl povolán na Moravu. Z Prostějova se odebral do Královce v Prusku; morem tam řádícím byl donucen vrátit se domů. Na zpáteční cestě pobyl nějaký čas u pana P. Speráta, který si jej velice zamiloval a radil mu, aby se odebral do Basileje, kam mu dal i doporučovací listy k učeným mužům. V Basileji byl přijat s laskavým pohostinstvím od Zikmunda z Jelení, s kterým žil, pokud pro zdraví bylo možno.
Konečně r. 1553, učiněn služebníkem církve, stal se užitečným orgánem v domě Božím. Zastávaje úřad kazatelský, nebyl liknavý, takže ani zdraví svého nešetřil. Ježto pak byl ze starších jediný, jimž stál v čele, snažil se je spravovati mírně, než aby uplatňoval vůči nim autoritu a přísnost. V té správě prozíravý, v přemáhání nesnází obezřelý, roztržek nemiluje, nikdy nejsa původce změn: muž pokojný, pod kterýmž jménem měl pověst i u protivníků. Příroda ho obdařila zvláštní a přece laskavou vážností i posuňky a pohyby tělesné byly přiměřené. Celý život tohoto může, povaha i mravy byly mírné, ušlechtilé a vybrané. Snášenlivost k urážkám a křivdám byla u něho podivuhodná bez touhy po pomstě. Ba naopak, ačkoli se spravedlivě často mohl pomstíti a ten, který ho urazil, se obával přísnějšího trestu, on však projevil blahovůli.
Dobročinný k chudým. Štědrý k žákům. V četbě a výkladech svatých písem neúnavný. Přeložil z řečtiny Nový zákon do mateřštiny nadmíru elegantně, kterýž překlad se vřele doporučuje osobám učeným a češtiny znalým. V tomto oboru by byl více vykonal, kdyby mu bývalo možno pro práce v záležitostech církve. Přeslavné dílo vykonal vydáním knihy posvátných písní. Ještě jako jinoch sepsal knížku Musica mateřštinou, oč se před ním nikdo nepokusil. Byl zajisté milovníkem hudby po celý život: milovníkem a ochráncem ryzosti mateřštiny, o jejíž neporušené zachování pracoval, seč byl, a dosud jsou některé jeho práce v této věci.
Trpěl nadýmáním. Záchvaty močového kamene byly dosti časté. Pět let před smrtí si stěžoval na tíseň a bolesti srdce. Správou církve přece více než nemocmi vyčerpán, nedosáhl ještě padesátého roku a přece se zdálo, že dávno překročil vzhledem k své šedivosti šedesátý. Konečně 5. září 1571, jsa na visitaci sborů, byl zachvácen čtvrtodenní zimnicí, která se později zhoršila dvojnásobně a ztrávila tělesné síly. Zemřel v záchvatu 24. listopadu ve věku 49 let.
Býval jsem přítomen mnohým nemocným, ale nikdy jsem nikoho neviděl, koho by tak těšily hovory o smrti a o budoucím životě. Mezi jinými jeho zbožnými přáními bylo i to (které často opětoval), aby jeho odchod odtud byl pokojný. Splnilo se mu vše, čeho si přál. Zdálo se zajisté, že neumírá, ale usíná. (životopis z pera současníka)
Nicolaus Ludwig hrabě z Zinzendorfu se narodil 26. května 1700 v Drážďanech.
Jeho plný titul zněl:
„Mikuláš Ludvík, hrabě a pán z Zinzendorfu a Pottendorfu, pán panství Frýdeckého, schöneckého, thürnsteinského a údolí Wachau, Jeho
Římského císařského Veličenstva nejvyšší dědičný lovčí v arcivévodství rakouském pod Emži“.
Jeho rodina tedy patřila k nejstarší rakouské šlechtě. Někteří předkové přijali augsburské (lutherské) vyznání a jeho dědeček odešel pro svobodu víry do Německa. Zinzendorfova maminka brzy ovdověla a přestěhovali se proto k babičce do Grosshennersdorfu. Jejich přátelství s představitelem německého pietismu J. Spenerem vedlo k tomu, že Zinzendorf pobýval v letech 1710 až 1716 v církevním zařízení v Halle. Už v mládí, ponejvíce pod vlivem své babičky, se stal mužem hluboké osobní víry. V letech 1716 až 1719 studoval práva ve Wittenbergu a později cestoval po Evropě. V roce 1722 koupil panství Berthelsdorf a vstoupil do manželství s Erdmutou Dorotheou, hraběnkou z Reuss – Ebersdorfu. Jako vlastník Berthelsdorfu pak umožnil moravským exulantům vybudovat nové městečko, Ochranov.
Utečenci z Moravy – a postupně z dalších míst – mu byli blízcí svojí upřímnou vírou a zbožností. Neměl však v úmyslu zakládat novou církev, byť by byla obnovením starého a významného reformního náboženského proudu. V tradici lutherského pietismu měl představu církvičky v církvi (ecclesiola in ecclesia), která může svojí živou a praktikující vírou přispět k obnově duchovního života celé církve. Navzdory tomu se ale stal vůdčí osobností Obnovené Jednoty a jejím biskupem. Byl ordinován 20. května 1737, jako druhý biskup Obnovené Jednoty po Davidu Nitschmannovi. Zásadní roli hrály také jeho majetky. On hradil „ze svého“ práci Jednoty i misijní zámořské cesty. To jej dokonce vedlo v roce 1750 na pokraj bankrotu. On také stál u zrodu myšlenky „moravské“ misie. Od roku 1732, první misijní cesty do Západní Indie, až po jeho skon v roce 1760. Musíme připomenout, že jemu také vděčíme za denní Hesla, která jsou dnes rozšířená po celém světě.
Narozen 17. 2. 1692 v Ženklavě u Nového Jičína, zemřel 3. 2. 1751 v Herrnhutu.
Pocházel z národnostně smíšeného manželství. Otec byl Čech, matka Němka. (Někdy se udává chybné datum Davidova narození 1690 nebo 1691.) Rodiče byli katolického vyznání, ale David sám se od mládí zajímal o protestantismus. Živil se jako tesař (vyučil se v nedalekých Životicích), neznámo kdy odešel do světa. 1715 byl doložen v pruské armádě při obléhání Stralsundu. 1722 získal saského hraběte Nikolause Ludwiga Zinzendorfa pro myšlenku zřízení osady pro nekatolické emigranty z Moravy. Ta dostala název Herrnhut. První strom na jejím místě David pokácel 17. 6. 1722. (Sekeru, kterou tak učinil, dodnes pietně uchovávají v ochranovském muzeu.) Původně tam žilo 10 emigrantských rodin, ale i zásluhou opakovaných Davidových cest na Moravu, zejména do Suchdola nad Odrou a Kunína, bylo umožněno přesídlení mnoha dalších – mezi nimi byli i bratři Nitschmannové (David Nitschmann se později stal prvním biskupem obnovené Jednoty bratrské) či Zeisbergerové (David Zeisberger proslul jako misionář u severoamerických indiánů). V květnu 1727 byla přijata tzv. herrnhutská ústava a zvolen sbor starších, jehož členem se stal i David. V dalších letech David soustředil činnost na misijní působení: 1729 navštívil Livonsko, později Nizozemsko (Herrendyk) a Švýcarsko. 1733 byl vyslán spolu s bratranci N. a Ch. Stachovými do Grónska, které navštívil jako první Čech; setkal se i s tzv. apoštolem Grónska H. Egedem, v létě 1734 podnikl cestu i do dalších misií v Christianshåbu a na ostrově Disko. Do Evropy se vrátil 1735, cestu na největší ostrov světa opakoval ještě dvakrát, 1746 a 1749, kdy tu také vysvětil kostel jednoty bratrské v osadě Ny Herrnhut (nyní Noorliit) poblíž Godthåbu (Nuuk); budova tehdejší misie je dnes hlavním sídlem grónské univerzity. 1749 David rovněž navštívil bratrské osady v americké Pensylvánii (Bethlehem, Nazareth). Již jeho současníci mu přezdívali moravský Mojžíš či apoštol, proslul jako vynikající kazatel – mj. přímo ovlivnil zakladatele metodistické církve Johna Wesleyho.